Lipová je zatím mnohými neobjevená…, ale to je jen otázka času, kdy zde šlápnete na brzdu nebo vystoupíte z vláčku, nebudete chtít věřit kolik je tu zajímavostí, cest, cestiček, rybníků, alejí…

Napoleon nikdy nechtěl do Čech vstoupit, natož se svou armádou. Věděl, že Čechy byly pro každou armádu pastí, Chlumec byl toho důkazem. Přesto byl nucen do Čech vstoupit a to právě u nás na Děčínsku. Jednou s armádou, dvakrát jen s doprovodem. Proto jsem připravil 4 chronologické kapitoly o muži, který přinášel řád, zákonnost, vzdělání, pokrok, naději pro lepší život. Prostý lid, na rozdíl od šlechty a církevních hodnostářů, Napoleona na svém území vítal – nejinak to bylo i na území Čech.

Ve dvou exemplářích se zachovalo pojednání o pobytu francouzských vojsk na Rumburku z r.1813, které popsal na 82 stranách rumburský radní Melzer Ludwig.

Píše se rok 1813 a Napoleon není stále poražen…naopak, nadále vítězí …i před dvěma dny v Bitvě u Drážďan s nimi zamete, ale to bylo v pátek 27.srpna….ale dnes je už pondělí, první den nového týdne. Je 30.08.1813 a Vandamme je v Chlumci, na panství děčínských Thunů, zajat ruskými vojáky. Chcete se dozvědět víc, jak se to všechno stalo a co bylo příčinou prohrané bitvy ?… tak si otevřete kapitolu gen.Kleist – je to zároveň pozvánka na podzimní toulání v krásném prostředí Krušných hor…pár kilometrů od Děčína… nebo to necháte na běžky…?

Kapitola Pevnostní opevnění v chronologickém uspořádání a s novými informacemi se pokouší obhájit tvrzení, že vojáci jsou od toho, aby svůj národ bránili před nepřítelem. Musíme si přiznat, že československá armáda – své občany – vždy zradila. Posledními vojáky, kteří si plnili svou povinnost vůči národu byli LEGIONÁŘI – v bitvách ve Slezsku a na Slovensku. Byl to právě prezident Beneš, co zlomil českému národu páteř…úředníček, poskok Francouzů, Britů, Vatikánu, ale i Rusů. Jestliže si ještě někteří z vás myslí, že vznik Československa byl především jeho zásluhou, tak je na omylu.

Jasně, „říkaj to v televizi a na internetu“, Masaryk to byl. Ano, Velký Čech Masaryk, ten který se v Pirně, Bad Schandau a Drážďanech, když naši kluci rukovali do R-U armády, obdivoval těm německým klukům, jak jdou odhodlaně a spořádaně bránit jeho císařství. Taková je skutečnost! Na začátku Velké války, Velký Čech Masaryk, neměl ani Ahnung o samostatném Česku.

Atˇchceme nebo nechceme si to přiznat, tak jím byl vědec, voják, člověk s přirozeným šarmem, Rastislav Štefánik. Právě On se významně zasloužil o vznik Československa. On byl „otcem“ legií v Rusku, Francii a v Itálii – On navštěvoval státníky a jednal s nimi o jejich vzniku, až po něm se do Ruska odvážil Masaryk. Že se s Benešem neměli rádi, to dnes není žádným tajemstvím – havárie jeho letadla je dodnes plná pochybností. Beneš, ale až ke konci války, navštívil naše vojáky v italských zajateckých táborech – ani nebyl schopen zajistit formální seznamy našich zajatých vojáků pro italské ministerstvo obrany, natož aby tam zlegalizovat italské legie…

Vznik legií byl „esem“ pro vyjednávání o nově vzniklém státu. Bez téhle karty by se ve Versailles Masaryk s Benešem nemohli ani přiblížit k jednacímu stolu…  

 

Útvary Wehrmachtu, které obsazovaly Děčínsko jsou uvedeny v kapitole Děčín 1938 generalitu doprovázela i vůdcova sestra Angela Hammitzsch, roz. Hitlerová. Přijela v jednom autě spolu se saským Gaulaiterem Mutschmannem, byli sousedé. Bydleli v jedné ulici na Comeniusstrasse, ona v domě čp.61 a on v čp.32. Při zpáteční cestě do Drážďan se zastavili na Sněžníku, kde se ve Schweizerhofu  u p.A.Tritschela vyptávala, zda neví o větším domě, který by zde nebyl na prodej…v r.1937 prodala, se svým druhým manželem, dům v Radebeulu a přestěhovali se do Drážďan.

 

Letecká havárie vojenského transportního letadla Ju52/3m ve Stříbrných stěnách ve Hřensku v r.1945, je i po tolika letech, plná nejasností – postupem času došlo k nalezení nových doplňujících informací, které jsou uvedeny v této nové kapitole

Užíváme si života a ani v nejmenším si nevzpomeneme na odvážné ženy a muže z Děčína. Na Hrdiny. Mnozí z nich odešli po okupaci země ve velmi mladém věku, byli to ještě děvčata a chlapci. S velkou odvahou se dokázali postavit německému zvěrstvu. Bohužel už mezi námi nejsou. Nemáme se koho zeptat, nemůžeme slyšet jejich vyprávění…nestáli jsme o to…byli jsme posraní, když je u nás doma komunisté zavírali, mučili a zabíjeli…

Dnes už je málo kdo zná, jsou zapomenuti. Většina z nás o nich nechce ani nic slyšet…

A když náhodou, nějakým okamžikem, nám je vnější svět připomene, nemůžeme si na ně, na Hrdiny, vzpomenout. Nikdo nám je nepřipomíná. Ani porevoluční garnitura o to nestojí, co kdyby se z nich staly mravní osobnosti. Osobnostmi chtějí být oni, političtí poserové, kteří plkají a hrabou, nevidí dál, než do své kapsy u kabátu a raději vítají Clary-Aldringeny a Thuny.

V Děčíně opravdu žili odvážní muži a ženy, kteří bojovali na Východní a na Západní frontě proti, po staletí, agresivnímu Němci.

Pomozte mně se dozvědět víc o těchto odvážných mužích a ženách z Děčínska. Rozšiřme seznam jejich jmen, která nám umožní, do jisté míry, se tak za ně schovat a v koutku duše se stydět, za ta naše hrdinství. Současně tak dát i ostatním okolním národům vědět, že i Češi také mají své hrdiny …a nejenom české kašpary v uniformách.