Užíváme si života a ani v nejmenším si nevzpomeneme na odvážné ženy a muže z Děčína. Na Hrdiny. Mnozí z nich odešli po okupaci země ve velmi mladém věku, byli to ještě děvčata a chlapci. S velkou odvahou se dokázali postavit německému zvěrstvu. Bohužel už mezi námi nejsou. Nemáme se koho zeptat, nemůžeme slyšet jejich vyprávění…nestáli jsme o to…byli jsme posraní, když je u nás doma komunisté zavírali, mučili a zabíjeli…

Dnes už je málo kdo zná, jsou zapomenuti. Většina z nás o nich nechce ani nic slyšet…

A když náhodou, nějakým okamžikem, nám je vnější svět připomene, nemůžeme si na ně, na Hrdiny, vzpomenout. Nikdo nám je nepřipomíná. Ani porevoluční garnitura o to nestojí, co kdyby se z nich staly mravní osobnosti. Osobnostmi chtějí být oni, političtí poserové, kteří plkají a hrabou, nevidí dál, než do své kapsy u kabátu a raději vítají Clary-Aldringeny a Thuny.

V Děčíně opravdu žili odvážní muži a ženy, kteří bojovali na Východní a na Západní frontě proti, po staletí, agresivnímu Němci.

Pomozte mně se dozvědět víc o těchto odvážných mužích a ženách z Děčínska. Rozšiřme seznam jejich jmen, která nám umožní, do jisté míry, se tak za ně schovat a v koutku duše se stydět, za ta naše hrdinství. Současně tak dát i ostatním okolním národům vědět, že i Češi také mají své hrdiny …a nejenom české kašpary v uniformách.